Kdo je to pan Jaroslav Jošt?


Narodil se v roce 1951. V základní umělecké škole v Náchodě byl formován sochařem Jindřichem Roubíčkem a v kresbě kultivován akademickým malířem a grafikem Jiřím Kodymem. Vyučil se tiskařem a později absolvoval střední grafickou školu. Byl aktivním členem náchodského loutkového souboru Dětem pro radost, kde nejen hrál, ale hlavně navrhoval loutky a divadelní loutkové scény. Jeho loutkám i scénám se podvědomě a později již s vědomým záměrem dařilo vstupovat nejen do života dětí, ale i do života dospělých naprosto nenásilně, celistvě a hravě. Již v té době se u něj projevila přímo posedlost po uměleckém stylu, který nebyl příliš uznáván - po SECESI. Je to směr, který člověka tohoto zaměření uklidňuje, dodává mu naprostý klid v duši i mysli, přitom ponechává tvůrčí svobodu. Nejen v desítkách barev a neuvěřitelných křivkách a tvarech, rovněž v živých variacích lidí, květin, fantazie i neživých předmětech.  Proto sám autor užívá ve svých dílech ostřejší barevné kontrasty, výraz energie. Informace o uměleckých stylech získal při pozdějším studiu Lidové konzervatoře při loutkovém divadle Drak v Hradci Králové.

 

S neobyčejně pracnou technikou vyšívaných gobelínů poprvé začal v roce 1976. Jenom pro ilustraci pracnosti: k vytvoření cyklu Starý Zákon bylo třeba více než devět set tisíc stehů. Právě pro neskutečnou pracnost se od vyšívaných v minulosti přešlo ke gobelínům tkaným a nedávno k netkaným, kterým dnes říkáme Art protis. Po roce 1976 vytvářel menší formáty měsíčních znamení a květinové motivy. Intenzivně se vyšívanými gobelíny začal Jaroslav Jošt věnovat po roce 1997. Jako první vznikl cyklus Živly. Jsou to jeho něžné a hravé vize pojmů jako je voda, vítr nebo déšť, které nás ostatní, většinou maximálně donutí přemýšlet zda si vzít galoše nebo deštník. Zde se můžeme zastavit u ztvárnění a pochopení toho, co v běžném životě bereme jako rozmary přírody nebo občas jako nutné zlo. Můžeme si uvědomit, že živly nejsou jenom kolem nás, ale že jsou i v nás. A měli bychom se snažit, aby i živly v nás byly tak hladivé, klidné a pohodové, jako ŽIVLY Jaroslava Jošta.

 

Člověk nemusí být výrazně nábožensky založený, ani nemusel číst bibli, aby mu učarovaly gobelíny z cyklu Starý Zákon, z nichž energie přímo čiší. Inspiraci v pohádkách našel autor při tvorbě cyklu Dvanáct měsíců, kde se během roku chlapec mění v muže a starce, všechny gobelíny této série zároveň provází šípkový keř.

 

Gobelíny takřka přeplňují autorův byt. Přesto se sám cítí v prostorách plných rozmanitých věcí, obrazů a vkusných  drobností velice dobře. Všechno mu totiž dodává příjemné rozjímání a nápady pro další tvorbu. Pouze stropy zůstaly v kontrastu se zbylým prostorem prázdné. „Ale i na ty časem dojde,“: vždy s úsměvem, ale ve vší vážnosti, přesvědčuje autor své okolí.